Pokyny pro sebevraha začátečníka..

Oběsím se doma na háku od lustru. Bydlím li sám, nezapomenu zavřít plyn a otevřít okno. kdo to má pak čuchat, po měsíci. Volím dostatečne dimenzovaný hák a lano, není nic horšího, než když se sebevražda promení na distorsi kotníku. Hubu si přelepím leukoplastí, abych nepoblil toho, kdo me bude odřezávat.

Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám,židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře – zejména to platí u těch starejch plechovejch protipožárních.

Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna..
Padám zásadne mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo tutový a abych neplýtval financemi na zdravotnictví.

V přírodě se věším na místě z dálky viditelném..není nic horšího, než jeden oběšenej a pod ním tri duchodkyne, který šlehlo, když se jim v úrovni očí znenadání zhouply nohy - to je pak strašnýho papírování.

Skok z mostu..Volím dostatečně vysoký most - např. Nuselák – a skáču v noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s psychologem a policíí, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečný kafrání. Při pádu hlasite řvu, aby chodci v dopadišti mohli včas uskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu, případně si před skokem obléknu igelitový pytel. Ani havrani nemají času nazbyt.

Zastřelím se. Volím potřebnou ráži a druh střeliva. nepředimenzovávám, ale taky nejsem krkna a vybírám si spolehlivou zbraň, kterou si vyzkouším. Ostatně je to naposledy v živote a dělám to pro sebe tak můžu bejt trochu haur a nebudu přece sám na sobe šetrit. Volím trasu z ucha do ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadne se nestřílím zpod brady nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blbě sloupává, prostřelené prkený strop a zastřelená bába o patro vejš taky nasere.

Prejedu se vlakem. Hlavu mezi koleje, telo ven, aby me nemuseli pracne odmotávat z nápravy lokomotivy. Volím trate s pomalu jedoucími vlaky a zásadne se vyhýbám tratím rychlíkovým. Policie má duležitejší úkoly, než sber a kompletaci osob na trase Praha - Havlíckuv Brod a pod.

Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod navíc štítek z odolného materiálu s rodným císlem. Vážím si práce kriminálky a tudíž jí usnadním identifikaci. Nechám vlastnorucne psaný dopis na rozloucenou, címž vyvrátím podezrení z násilné smrti. Pokud dopis nemám komu dát,odesílám jej doporucene policejní složce místne príslušné dle místa sebevraždy. V prípade prejetí vlakem místne príslušnému útvaru železnicní policie, pokud nevím, kam až dojedu, tak útvaru, v jehož pusobnosti je konecná stanice vlaku, kterým se nechám rozjet. Vždy rádne popíši místo sebevraždy, ve složitejších prípadech, nebo pri neprehledném terénu priložím nácrtek.
Volím takové místo, kde mne najdou, než budu smrdet, nebo adekvátní jiná opatrení - napr v zime když mrzne.
Volím takové místo, kam muže zajet osobní automobil a funebrácká Avia. Nejsem paša, aby se se mnou nekdo tahal ješte po smrti. Nevolím ruzné avantgardní metody - rozpuštení v kyseline, preválcování a pod.. jelikož jsem si vedom, že tyto nestandardní metody se hure objasnují a nekomplikuji tak jiným jejich práci.